Bendlova ulice | Memoriae Loci

Adele Königstein

Adele Königstein, rozená Schnitzerová se narodila 8. 8. 1892 ve Varnsdorfu. Byla dcerou továrníka Josefa Schitzera a jeho ženy Bedřišky. 17. ledna 1937 přišla rodina o manžela a otce JUDr. Rudolfa Königsteina. který se živil jako advokát a zastával funkci prvního viceprezidenta lóže Societé. Poslední kancelář před svou smrtí měl v paláci Dunaj. Rodina žila v Bendlově ulici čp. 15. Její mateřskou řečí byla Němčina, ale ovládala také francouzštinu a němčinu. Identifikovala se jako židovka izraelského vyznání. Na podzim 1938 opustila i s dcerou Liberec a v novém podnájmu v Praze pobývala od 29. 9. 1938. V liberecké bance měla údajně poukázky na 150 tis. Kč. Byla úřady 26. 4. 1939 shledána z mravního a politického hlediska jako nezávadná. Poslední známé místo bydliště před deportací byla Praha I, místo registrace v Protektorátu pak Praha VII, Veverkova 8. Deportovaná 24.10.1942 transportem Ca, č. 765, poté deportována do Osvětimi transportem pod označením By, č. 1678 (26. 10. 1942), zavražděna 26. 10. 1942 v Osvětimi.

Podívat se v mapách

Edith Königstein

Edith Königstein se narodila 6. dubna 1921. Do svého posledního dobrovolného bydliště v Praze I se přestěhovala s matkou 29. září 1938. V červnu 1939, ve svých osmnácti letech, studovala Edith českou školu užitých umění v Praze II. Před deportací do Terezína bydlela na adrese Praha VII, Veverkova 8. Dne 24. října 1942 byla deportována transportem Ca, č. 764, který zahrnoval 1004 osob, z nichž 888 válku nepřežilo.

O dva dny později, 26. října 1942, byla Edith transportována z Terezína do Osvětimi transportem By, č. 1677. Z celkového počtu 1867 deportovaných přežilo pouze 37 osob. Edith Königstein zemřela v koncentračním táboře ve věku pouhých 21 let.

Podívat se v mapách

Jaroslav Rosenbach

JUDr. Jaroslav Rosenbach působil jako právník v Reichenbergu, kde vedl advokátní kancelář na dnešním náměstí Dr. Edvarda Beneše, č.p. 23. Mimo svou právnickou činnost pracoval také jako přísežný tlumočník pro češtinu, němčinu a ruštinu.

V roce 1938, po zesílení antisemitských nálad v Liberci, se Jaroslav Rosenbach se svou rodinou uchýlil do obce Libníkovice v Královéhradeckém kraji. Odtud byli 25. července 1942 nuceně deportováni do ghetta v Terezíně, a to speciálním transportem Ez-St_31, č. 115, určeným výhradně pro členy rodiny Rosenbachových. Následoval další výjimečný transport 1. září 1942, kdy byli převezeni z Terezína do estonského Raasiku (transport Be, č. 2) – jediný transport z Terezína, který směřoval do Estonska. Po příjezdu do Raasiku byli všichni členové rodiny, s výjimkou dcery Anny, zavražděni při selekci.

Podívat se v mapách

Blanka Rosenbach

Blanka Rosenbachová, rozená 27. června 1896, byla manželkou Karla Rosenbacha a matkou tří dětí. Společně se svou rodinou prošla všemi nucenými transporty. Nejprve byli 25. července 1942 deportováni do ghetta v Terezíně a následně 1. září 1942 pokračovali z Terezína do estonského Raasiku v transportu Be, č. 2, což byl jediný transport z Terezína, který směřoval do Estonska. Po příjezdu do Raasiku byla Blanka Rosenbachová spolu s většinou své rodiny zavražděna nacisty.

Podívat se v mapách

Heřman Rosenbach

Heřman Rosenbach, mladší syn rodiny Rosenbachových, byl deportován spolu s rodinou z Libníkovic. Na rozdíl od ostatních členů měl však v Protektorátu Čechy a Morava registrovanou odlišnou adresu – na Praze VIII, V Mezihoří 6. Spolu s rodinou prošel nejprve transportem do Terezína 25. července 1942 a poté 1. září 1942 transportem do estonského Raasiku, kde většina rodiny při příjezdu zahynula.

Podívat se v mapách

Karel Rosenbach

Karel Rosenbach, starší syn rodiny Rosenbachových, sdílel s rodinou těžkou cestu transportem na daleký severovýchod. Společně prošli deportací do ghetta v Terezíně, odkud byli 1. září 1942 posláni transportem do estonského Raasiku, jediným transportem z Terezína, který vedl do Estonska. Karel zemřel během selekce po příjezdu, společně s většinou své rodiny, ve věku pouhých 19 let.

Podívat se v mapách

Anna Rosenbach

Anna Rosenbachová byla jedinou členkou rodiny Rosenbachových, která přežila hrůzy holocaustu. Bylo jí pouhých 15 let, když byla společně s rodinou deportována. Po vraždě jejího otce, matky a obou bratrů v Estonsku ji čekala strastiplná cesta po dalších koncentračních táborech v Estonsku, Polsku a Německu. V táborech byla nucena pracovat v lesích, na polích, odklízet trosky po bombardování a pracovat v továrnách zbrojního průmyslu. Kromě nelidského zacházení a hladu musela čelit i krutým zimám a epidemii tyfu, které mnohé vězně připravily o život.

Ačkoliv Anna válku přežila, utrpěla nezměrné ztráty a prošla si nevýslovným utrpením. I proto jí dnes náleží vlastní Stolperstein (pamětní kámen), umístěný vedle kamenů připomínajících členy její rodiny, kteří se již domů nikdy nevrátili.

Podívat se v mapách